FF Polibek, který změnil život ~ Jednorázovka

24. december 2010 at 17:00 | Wiwi
Zítra budou Vánoce a já neměla ještě dárky!
Rychle jsem ze skříně čapla jakési tričko,svetr a džíny a běžela do koupelny.
Byla jsem už u dveří,rychle jsem zatáhla za kliku. Málem jsem si způsobila úraz. Zamčeno.
"Jeremy! Vylez už z té koupelny,myslím to vážně,za pět minut mě vyzvedne Caroline!" zakřičela jsem před dveřmi na sprchující se ho Jeremy.
"Eleno,zabral jsem si koupelnu jako první,tak vydrž." i přesto že zvýšil hlas,slyšela jsem ho špatně přes zvuk prudce padajících kapek vody.
"Caroline mě uškrtí..." pošeptala si pro sebe,sesunula se na zem a dala si ruku na oči.

Já ho vážně uškrtím,to snad není možné,já zaspala. Pak jsem uslyšela bouchnutí dveří.
Ze zdola se ozvalo zasmátí a pozdravení. Bylo mi jasné kdo dole je. Damon.
Nechápu co tu dělá,vždyť mě má vyzvednou Caroline,co zase chce.
Pak jsme slyšela a uviděla Damona jak sbíhá shody nahoru. Byl už nahoře a já na něj koukala beznadějně.

"Dobré ráno by stačilo."  řekl a uculil se na mě.
Uculila jsem se na něj a zase si dala ruku na obličej.
"Copak se děje? Někdo ti tam obsadil koupelnu?" zeptal se provokativně.
"Představ si že,že kdo si užívá místo mě sprchy,je zrovna můj zlatý bráška který se tam sprchuje už snad půl hodiny a Caroline mi utrhne hlavu jestli nebudu za tři minuty před domem připravená vyjet na nákupy. To je úžasné,že?" falešně jsem se na něj usmála a beznadějně koukla na hodinky.
"Jeremy,nepospíchej,Elena má plno času.." řekl Damon zvýšeným hlasem a zašklebil se.
"Dveře najdeš vedle kuchyně naproti schodům." řekla jsem protivně.
"Jeremy! Dělej nebo vykopnu ty dveře a vytáhnu tě ven a je mi úplně jedno jestli poletíš oknem bez osušky." zařval Damon a krátce se na mě usmál.
Úsměv jsem mu oplatila. Najednou voda přestala téct a po chvilince vyšel Jeremy jen s osuškou kolem sebe s ruky plnými oblečení šel do pokoje.
"Máš zač." řekl Damon a opřel se o bok o zeď.
Zašklebila jsem se na něj a vešla do koupelny a zamkla za sebou.
Začala jsem se svlékat z pyžama a rychle jsem na sebe hodila džíny,bílé tílko,šedý svetr s výstřihem a začala si rozčesávat své vlasy. Naštěstí jsem se v noci moc nepřevalovala,takže nemám moc rozcuchané vlasy. 
"Co tady vůbec děláš?" zeptala jsem se Damona,protože nechápu,co tady chce.
"Hmmm.." zamyslel se a pak dodal:"Narazil jsem na zuřící Caroline a mám ti od ní vzkázat,že jestli nebudeš do pěti minut dole,jede bez tebe aneb utrhne ti hlavu."
Touhle odpovědí mě zaskočil,on tady musí být skoro pět minut,a když přišel,měla jsem ještě tři.
Přestala jsem česat vlasy,odhodila polštář z vyletěla z koupelny. Naštvaně jsem koukla na Damona a on se jen zasmál. Rychle jsem běžela dolů,popadla bundu a vyběhla ze dveří.
Koho jsem tam neviděla. Caroline,opřená o auto a s nabručeným výrazem.
Udělala jsem na ní omluvný výraz a nastoupila si na stranu spolujezdce.
Nechápala jsem,proč Caroline zuří,vždyť je to jen o pár minut.
"Víš,kdyby jsme vyjeli dřív,mohli jsme být ve velkoobchodě dřív,protože tam vede několik silnic,a tou kterou jsme měli jet,za pár minut zavírají,kdyby jsme jí jeli,mohli jsme tam být za půl hodiny,protože je nejkratší,ale bohužel na tu silnici nestihneme dojet,tak budu muset jet jinudy,a tou silnicí kterou tedy pojedeme,je strašně dlouhá a skoro celé město objedeme. Takže tam budeme tak za hodinu." řekla naštvaně a falešně se na mě usmála.
"Promiň.." řekla jsem a omluvně se na ní usmála.
"Zapomeň na to.." řekla nakonec.

Jeli jsme mlčky asi čtyřicet pět minut. Pak Caroline zastavila a já viděla ten velkoobchod.
Bylo to obrovské. Hned se mi udělalo špatně,protože s Caroline strávím asi hodinu v jednom obchodě. Nakonec jsme vystoupily,Caroline konečně měla úsměv na tváři.
Šli jsme ke dveřím,automaticky se otvíraly a byly prosklené.Když jsem vešla dovnitř,viděla jsem plno obchůdků všeho druhu.
Zlatnictví,oděvy,květinářství,potraviny,starožitnictví,knihkupectví a plno dalších.
Už jsem měla v hlavě promyšlené,co komu koupím.
Jediný člověk pro kterého mě nenapadlo co mu koupit,byl Damon.
Chtěla jsem mu něco koupit,připadalo mi hloupé všem ostatním koupit dárky a pak vidět Damona jak stojí v rohu a smutně kouká na ostatní kteří se smějí a užívají si.
Byli jsme asi v čtvrtém krámku a mě začalo být vedro.
Bylo tam dusno,žádný vzduch,samé brebentění,převlékání,to stání a chození,sem a tam.
Začala mě bolet hlava a bylo mi špatně, byla jsem skoro mimo,dokud se mnou Caroline nezatřásla a pak před sebou ukazovala dvoje šaty. Nevěděla které,já ukázala na některé z nich a bylo mi jedno jak vypadají,chtěla jsem odtud pryč.
Před očima se mi začalo zamlžovat a já začala být mimo. Najednou jsem jakoby viděla že Caroline mizí doprava. Jakoby jsem padala.

Cítila jsem ledový vzduch. Vychutnávala jsem si tu chvíli,kdy tu nebylo žádné dusno ale čistý vzduch. Pomalu jsem otevírala oči. Byla jsem v místnosti,kterou neznám. Byla jsem pod peřinou a ležela na velké posteli. Pokoj byl prostorný a staromódní. Cítila jsem Damonovu vůni. Pak mi to došlo. Jsem v Damonově pokoji. Nechápala jsem co tu dělám. Ještě před chvílí jsem byla s Caroline. Chvíli jsem se porozhlížela po pokoji. Posadila jsem se a koukla se na sebe. Byla jsem jen v bílém tílku na kterém je šedý svetr s výstřihem. Bundu jsem nikde neviděla. Práskla jsme sebou o polštáře. Málem jsem dostala infarkt, protože jsem se strašně lekla.
Vedle mě na peřině ležel Damon a podpíral si hlavu rukou. Culil se na mě jako by jsme se znali už od dětství. Koukala jsem na něj s očima plnými otázkami.

"Co..Co tu dělám? A jak jse-" nedopověděla jsem to,protože mě zastavil Damon když začal povídat:"To na mě musíš vybalit plno otázek hned jak mě uvidí? Můžu mít někdy normální přivítání s pozdravením na začátku věty? Ne,protože jsem upír a ti co mě neznají,tak první slovo které vydají je jen křik,a ti co mě znají,tak první slovo které řeknou je co,proč,kam.. Už mě to nebaví,alespoň ty bys mohla být trochu milejší!"
To je ta nejdelší,nejsmysluplnější věta kterou snad kdy řekl.
"No dobře..Ondlela jsi Caroline přímo před očima a tak mě poprosila,jestli bych pro tebe nemohl přijet,stačí?"
"Kde je Stefan?" zeptala jsem se hned. Damon protočil oči a řekl:"Zítra se vrátí."
"Kolik je?"
"Spala si jen pár hodin,tak se neboj že jsi prochrápala celé Vánoce i se silvestrem." řekl a po chvilce dodal s úsměvem:"Dáš si něco?"
"Vodu.."odpověděla jsem. V ten moment vstal. Dveře se otevřeli. Než se stihli dovřít byl zpátky se skleničkou vody. Podal mi ji a lehl si tak pár centimetrů ode mě a podpíral si hlavu rukou.
Napila jsem se. Sklenička byla jen do poloviny plná. Koukala jsem do jeho očí.
"Víš že umíš být milý když chceš?"
On se jen bez odpovědi usmál.Teprve teď jsem si všimla jeho krásných šedých očí. Věděla jsem,že má šedé oči,ale že je má tak krásné. Jeho oči mě úplně hypnotizovaly.
Jeho rysy na obličeji byly tak krásné. Jeho rty mě přivolávali. Stále jsem držela skleničku s vodou v ruce. Nechápu co to do mě vjelo. Naklonila jsem se blíž k němu. On udělal to samé.
Zavřela jsem oči a potom jsem cítila jeho rty na těch mích. Jeho rty se jen lehce přitiskly na ty mé. Cítila jsem jeho opojný dech. Pak se naše rty o sebe třeli. V žilách mi pulzovala krev. Bušilo mi srdce jako o závod. Začali jsme s líbat. Mé rty byly hladové. Jeho ruka byla na mé tváři. 
Jeho dlaň pomalu jela od tváře po krku,pak po ramenou a zastavila se na mém boku. Pak mě jeho ruka objala kolem pasu a přisunula si mě blíž k němu. Stále jsem měla skleničku v ruce. Odhodila jsem ji někam do rohu. Bylo mi úplně jedno,jestli se sklenička rozbila,bylo mi jedno jestli se vylila. Nezajímalo mě to,v mé hlavě byl jen Damon. Objala jsem ho a užívala si jeho rtů.

Paprsky slunce mě lechtaly na očních víčkách. Bylo mi to nepříjemné. Otočila jsem se a otevřela oči.Viděla jsem Damona se zavřenými oči. Koutky rtů měl nadzvednuté. Byl tak sladký když spal.
Na zemi ležela jedna peřina,ta druhá pokrývala mě a jeho. Peřinu jsem jednou rukou a vší silou vytáhla na postel a přikryla se jí. Omotala jsem ji kolem sebe a vstala.
Najednou jeho ruka chytla tu mou a přitáhla mě do jeho náručí.
"Dobré ráno." řekl a pousmál se na mě.
"Mám žízeň." řekla jsem a zasmála se.
"Zůstaň tu ještě." nedokázala jsem odmítnout.
Obmotal své ruce kolem mě a já byla v pasti. Jeho paže byly jako pouta.
Sakra! Stefan se za chvíli vrátí. Snažila jsem vstát,ale jeho ruce mě nepustili.
"Neboj,ještě není ani šest,Stefan se vrátí kolem deváté." když mi tohle řekl,ulevilo se mi.
Krátce mě políbil a vstal. Měl na sobě jen kalhoty,nejspíš vstal dřív než já.
Donesl mi cosi oranžového,nejspíš je to džus. Podal mi ho a lehl si ke mě. Napila jsem se a odložila pití na stoleček vedle postele.
Pak za sebou vytáhl cosi malého. Nějaká malinká krabička. Došlo mi,že je to dárek k Vánocům.
Usmál se na mě a podal mi krabičku.
Bála jsem se co z toho vyleze. Otevřela jsem ji a tam viděla nádherný přívěsek,byl to malý třpytivý kamínek.
"Ten je krásný! Děkuju." řekla jsem a po chvilce dodala:"Ale,já pro tebe nic tak drahého nemám.." řekla jsme a podívala se do jeho očí aby mě varovaly.
"Já nic nechci,bude nejlepší když roztrhám papír a najdu tam tebe." řekl mi.

Když Stefan přišel,byla jsem v kuchyni a pohrávala si se svou snídaní.
"Ahoj." řekl mi,otočila jsem se a spatřila Stefana sedícího na židli.
Usmála jsem se a pozdravila ho na oplátku.
"Chceš s něčím pomoct?"
"Ani ne.." konečně jsem se dopižlala se snídaní,otočila se na patě a šla ke stolku. Tam jsem si sedla a chvíli koukala na Stefana.
"Co tu vůbec děláš?" zeptal se zvědavě. Hmm,řeknu pravdu,ale né celou. 
"Nákupní horečka,dál už si to asi domyslíš,že?" řekla jsem s úsměvem na tváři.
"Zítra jsou Vánoce,přinesl jsem stromek,pomůžeš mi ho ozdobit?" řekl mi Stefan,on ví jak mě pořádně rozveselit. Úsměv se mi rozlil po celé tváři.
"Super. Ale počkat,já myslela že přijdeš ty k nám.."
"No,pokud ti to nevadí,pozval jsem Jennu,Bonnie,C-" zastavila jsme ho ukazováčkem,věděla jsem,koho dál pozval,došlo mi to.
"Ahoj Damone." řekl najednou Stefan. Ani jsem si neuvědomila,že tu je.
Opíral se o zeď v kuchyni a culil se jakoby se nikdy nic nestalo.
"Tak co Eleno,jak pak ses vyspala?" zeptal se. Proč musí vždy tak provokovat?
"Moc dobře ne,celou noc jsem se převalovala,neměla jsem místo,a skoro ani peřinu." když provokuje on,tak proč ne já?
"Možná proto ž-" Damon to nemohl dopovědět,protože do toho vlezl Stefan.
"Co se tady stalo?" promluvil Stefan. Oči upřel na mě,jakoby v nich byla nedůvěra.
"Nejspíš špatná matrace,koupíme novou,dobrý nápad,že?" ukončila jsem konverzaci a přešla do obýváku kde měl být stromek.  Neměla jsme náladu na zdobení,sedla jsem si na sedačku a prohlížela si pěkný strom plný větiček.

Zbytek dne uběhl lépe,než jsem očekávala. Stromeček jsme ozdobili,já na poslední chvíli sehnala ještě pár dárků. Vše jsem stihla zabalit. Nakonec Damon přestal provokovat,den byl o něco jasnější. K večeru se jako první přiřítila Jenna s mísou salátu. Damon se při večeři šklebil,nakonec se omluvil.

Když jsme byli u rozbalování,Damona furt něco užíralo. Stála jsem u stromku a podávala. Pak,z ničeho nic, vstal a šel směrem ke mě. Jakmile ke mě došel -nechápu,co to do něj vjelo- mě políbil.
Chtěla jsem ho odtrhnout,ale mé srdce mi říkalo něco jiného. Nechtěla jsem přestat,otočit se a vidět zděšené výrazy ostatních. Bylo mi to už jedno.

~THE END~
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Cathie.KAT Cathie.KAT | Web | 24. december 2010 at 17:03 | React

jo všimla jsem si :D je to skvělá jednorázovka :D ty Damonovy reakce jsou tak očekávané :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
© 2010 - 2012 ISomerhalder-fan
Layout by Vivi | isomerhalder-fan | your unlimited czech source for Nina Dobrev & Ian Somerhalder